Bylo‚ nebylo
Haf, vlastně ahoj !
Jmenuji se Daisy, což je po vašem česky
Sedmikráska a opravdu mi to moc sluší !
Moji páníčkové hledali nového kamaráda, když jim umřela fenka Shih-tzu. Prohlíželi si různá plemena na výstavě v Litoměřicích, ale když se seznámili s námi papillony, tak bylo rozhodnuto. Jsme přece nejlepší ! Páníčkové pátrali na internetu, která štěňátka jsou volná a jakmile mě panička uviděla, tak se do mě hned zamilovala. Páníček je trochu nedůvěřivý a proto se byli podívat v několika chovných stanicích, ale nakonec páníček taky uznal, že já jsem ta pravá. Vyrůstala jsem v Plzni v chovné stanici Elchet bílý samet u paní Kubíčkové ještě se třemi sestrami a dvěma malými lidskými mláďaty. Dodnes když slyším dětský hlásek, tak radostně vrtím ocasem.
A tak si mě přivezli domů. Rychle jsem si zvykla a kdo by si také nezvyknul. Mám pro sebe celý dům a velkou zahradu a na ní všelijaké prolézačky pro potěšení. No ne jen pro sebe. Jsou tu taky páníčkové, náš kocour Matýsek a plno motýlů. Tak jsme „Z motýlího domu“. Matýsek je tak trochu starý morous a toulá se za kočkama, ale mám ho ráda a pokaždé ho vítám.
Moji páníčkové pracují doma a tak mě nenechávají dlouho samotnou. Celá smečka jsme stále pohromadě a to se mi líbí !
Často chodíme na dlouhé procházky do přírody. Když tam zahlédnu drevokocúra nebo dokonce stádo daňků, tak jsem k neudržení. Každého musím pořádně prohnat! Ti daňci prý mají dohromady alespoň tunu a já jen dva a půl kila, ale stejně přede mnou zdrhnou. To se pak cítím jako největší šéf. Páníčkové mě berou i na dovolenou . Někdy si uděláme výlet za humna ...
... a někdy jedeme do světa. Páníčkové se začnou chystat už několik dní předem. Nic mi sice neřeknou, ale já hned poznám, že se děje něco neobvyklého. Pak brzy ráno vstaneme a vyrazíme. Mám v autě svoji pohodlnou klícku, kde se mi nemůže nic stát a vidím na paničku. Stejně je to ale hrozně dlouhý i když děláme zastávky a všichni se proběhneme, napijeme a vyvenčíme. Oblíbili jsme si jezero Garda v severní Itálii.
Skoro 2000 m nad jezerem se zvedá Monte Baldo. To je jižní výběžek Alp nad Veronou.
Taky jsme jeli na prázdniny do Tirol.
V Ötztalu jsme byli až u ledovce, ale Ötziho jsme tam vyhlížela marně.
Vůbec do hor jezdíme rádi. Já tam pak proháním sviště a kavčata. To mě baví. Páníčkové ujdou nejvíc tak 25 kilometrů, ale já naběhám mnohem víc. Po takové túře se samozřejmě zastavíme v horské hospůdce. Páníček si dá pivko, ale já a panička milujeme kapučíno.
Večer pak všichni odpočíváme v pelíšku. No jen se podívejte na všechny fotky do fotogalerie !
Taky jsme jezdili po výstavách. Mám i nějaký metál, ale páníčka to moc nebaví a tak jsme absolvovali jen to co je nutný, abych byla chovná a mohla mít štěňátka. Na jedné výstavě jsem ale poznala krásného prince a myslím, že i já jsem mu padla do oka. Jmenuje se Crusoe Filo Catelo a panečku, ten má pohárů !
Je mi už víc než dva a půl roku a jsem dospělá psí slečna. Vypravili jsme se tedy letos v lednu za Crusíkem do Třebíče na svatební cestu. Měli jsme se moc rádi a máme i svatební foto.
Všichni jsme se moc těšili a narodily se mi dvě krásné fenky. Jedna, které jsme dali jméno Alma, byla moc malá. Vážila jen 60 gramů a brzy po porodu umřela. Druhá Arnika se zdála být silná a zdravá, ale nakonec se to vše nějak zvrtlo a přišli jsme o ni také. Po velké radosti přišlo mnoho slz. Páníček celý ten smutný příběh přesunul do kapitoly "Smutný archiv", protože ho to pořád bolí, když Arniku vidí.
Nakonec ale po zimě vždycky přijde jaro a všechno zase rozkvete.
.
Když se naše smečka sejde, tak u toho musím vždy být.
A je tady léto na Šumavě. Tam se tak krásně běhá po loukách a v lese. Taky rostou a musím je páníčkům pohlídat.
Borůvky mám taky ráda a umím si je i natrhat a jak se po nich olizuji !
Co to ta lidská štěňata mají asi dobrého ?
(Návštěva příbuzné smečky.)
Haf,
začátkem září 2014 jsme byli za Hagridem Porubský květ. Je to moc krásný a úspěšný pes. Vše dopadlo dobře a podle ultrazvuku se zdálo, že že budu mít tři až čtyři krásná štěňátka.
Podstoupila jsem všechna zdravotní vyšetření a vakcinaci prot herpetickému viru psů. Nakonec jsem ale zase o štěňátka přišla a byla jsem ráda, že se mi nic vážného nestalo.
